Tradice a transformace / Bach, Brahms & Mendelssohn

O KONCERTU

Tento koncert propojuje tři zásadní díla, která v různých epochách evropské hudby znovu definovala možnosti hudební formy. Bachova Partita B dur otevírá večer jako model barokní klavírní architektury, Brahmsovy variace na Händelovo téma představují jeden z vrcholů romantické práce s variacemi a kontrapunktem, a Mendelssohnův Smyčcový oktet Es dur uzavírá program jako jeden z nejpozoruhodnějších příkladů raného romantismu, v němž se virtuozita setkává s neobyčejnou kompoziční vynalézavostí mladého autora.

Partita č. 1 B dur Johanna Sebastiana Bacha je první z cyklu šesti klavírních partit, které vyšly tiskem roku 1731. V této skladbě je již naplno přítomna Bachova schopnost spojit taneční formy s polyfonní logikou a jemnou ornamentikou. Od úvodní Präludie přes lyrickou Allemande, brilantní Corrente a kontemplativní Sarabandu, až po finální Gigu vytváří Bach soudržný celek, který je zároveň cvičením ve stylové kultivovanosti i demonstrací hlubokého formálního řádu. V moderní klavírní interpretaci se partita stává nejen návratem k baroknímu výrazovému světu, ale také zrcadlem, v němž se odrážejí pozdější epochy — ne náhodou byla pro romantické skladatele inspirací i výzvou.

Na tuto linii navazuje Variace a fuga na Händelovo téma, op. 24 Johannesa Brahmse (1861), jedno z nejambicióznějších klavírních děl 19. století. Brahms zde rozvíjí jednoduché téma z Händelovy Suity HWV 434 ve dvaceti pěti variacích, které se pohybují od intimní lyriky k plné orchestrální monumentalitě — vše v rámci jednoho nástroje. Závěrečná fuga je nejen poctou baroknímu mistrovi, ale i prohlášením Brahmsova vlastního kompozičního přesvědčení: víry, že dějiny hudby tvorbu neomezují, ale rozšiřují její možnosti. Dílo představuje syntézu řemeslné přísnosti a romantické výrazové šíře, v níž klavír nabývá téměř symfonických rozměrů.

Po přestávce zazní Smyčcový oktet Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna, napsaný v roce 1825, kdy bylo autorovi pouhých šestnáct let. Přesto jde o kompozici mimořádně zralou — nejen virtuózní, ale především invenčně organizovanou. Mendelssohn zachází s osmi hlasy nikoli jako se dvěma kvartety, ale jako s jednolitou, orchestralizovanou zvukovou hmotou, v níž se polyfonní vrstvy přelévají s lehkostí, která připomíná jeho obdiv k Bachovi. Druhá věta je hudebně temnější, třetí scherzo se řadí k nejproslulejším projevům Mendelssohnovy fantazie a závěrečné Presto je brilantní ukázkou kompozičního umění i hudebního esprit.

Společně tato tři díla ukazují dlouhou kontinuitu evropské tradice: od barokního tvaru, který Brahms reinterpretoval a rozšířil, až po Mendelssohnovo romantické sebevědomí, jež v mladistvé lehkosti neztrácí kompoziční kultivovanost. Večer tak nabízí jedinečný pohled na vývoj formy — od barokní suity přes variace až k velkému komornímu ansámblu — a odhaluje, jak se hudební dějiny mohou stát zdrojem stále nových dialogů.

Program a účinkující

Johann Sebastian Bach: Partita pro klavír č. 1 B dur, BWV 825
I. Praeludium
II. Allemande
III. Corrente
IV. Sarabande
V. Menuet I–II–I
VI. Giga

Johannes Brahms: Variace a fuga na téma Georga Friedricha Händela pro klavír, op. 24
Téma. Aria. Variace 1–8

Janick Čech – klavír

Přestávka

Felix Mendelssohn: Smyčcový oktet Es dur, op. 20
I. Allegro moderato ma con fuoco
II. Andante
III. Scherzo: Allegro leggierissimo
IV. Presto

Daniel Matejča, Matteo Hager, Richard Kollert, Jan Novák – housle, Karel Untermüller,
Bohumil Bondarenko – viola, Jiří Bárta, Josef Bárta – violoncello, Indi Stivín – kontrabas