Giorgi Gigashvili / Klavírní recitál

O KONCERTU

Tento koncert je koncipován jako dramaturgická studie vztahů, v nichž vznikala klavírní tvorba 19. a 20. století: partnerských, sourozeneckých i pedagogických. Tři autorské dvojice — Robert a Clara Schumannovi, Felix a Fanny Mendelssohnovi a Dmitrij Šostakovič s Galinou Ustwolskou — vytvářejí strukturu večera, která přesahuje pouhé srovnání skladeb. Recitál tak funguje jako hudebně-historická sonda do situací, kde se otázky identity, geniality, inspirace i moci projevovaly v tvorbě samotné.

Úvodní část věnovaná manželům Schumannovým akcentuje estetické i osobní propojení obou skladatelů. Schumannova Arabeska C dur, op. 18, je lyrická skladba s jemně proměnlivými náladami, v níž se zpěvné téma střídá s kontrastními epizodami a vytváří typický obraz skladatelovy raně romantické poetiky.

Variace Clary Schumannové na téma Roberta Schumanna, op. 20, dokončené roku 1853, představují významné klavírní dílo založené na tématu z Robertova klavírního cyklu Bunte Blätter, op. 99. V sedmi variacích Clara rozvíjí jeho hudební myšlenku vlastním, nezaměnitelným stylem. Dílo podtrhuje úzké hudební propojení Clary a Roberta, pro něž bylo typické, že si navzájem přetvářeli a obohacovali hudební materiál – praxe, která byla přirozenou součástí jejich uměleckého soužití. Variace nejsou pouhou poctou, ale i manifestem: potvrzením autorčiny samostatné kompoziční identity v prostředí, kde byla ženská tvorba systematicky marginalizována.

Střední část recitálu přináší zrcadlení dvou dalších propojených životů — sourozenců Felixe a Fanny Mendelssohnových. Písně beze slov op. 19 představují estetiku lyrického klavírního idiomu, v němž Felix Mendelssohn dosáhl mimořádné syntézy melodické průzračnosti a formální elegance. Čtyři písně beze slov op. 8 Fanny Mendelssohnové ukazují stejný idiom v jiném kontextu: jako tvorbu skladatelky, jejíž význam byl teprve nedávno plně doceněn a jejíž kompoziční rukopis vykazuje pozoruhodnou strukturální vyspělost i osobitý výraz.

Druhá polovina večera je výrazovým posunem do zcela jiného hudebního světa. Šostakovičova (1906-1975) Sonáta č. 2 h moll, op. 61 vznikla během druhé světové války, zkoumá limity klavírní techniky jako prostředník existenciální výpovědi a vnitřní konfrontace. Její fragmentálnost, kontrasty i temná introspekce otevírají prostor pro vstup díla, které je s Šostakovičem spojeno způsobem výjimečným:

Sonáty č. 6 Galiny Ustwolské (1919-2006). Ustwolskaja, Šostakovičova žačka a později tvůrkyně radikálně originálního hudebního jazyka, přináší extrémně koncentrovanou formu duchovní a zvukové askeze. Vztah mezi oběma skladateli je dodnes předmětem badatelských debat — ať už jej chápeme jako vztah žákyně a mistra, nebo jako mnohem komplikovanější. Tvorba Ustwolské představuje zcela autonomní pól moderní klavírní expresivity. Její šestá a zároveň poslední klavírní sonáta je fyzicky násilné dílo plné fortissimových klastrů. Jak vysvětluje muzikoložka Maria Cizmic: „Otevírá prostor pro interpretaci, v němž pianista cítí bolest, a staví do popředí konkrétní tělesné akty a pocity utrpení v době, kdy násilí minulosti SSSR bylo nadále zpochybňováno.“

Program

Robert Schumann: Arabeska C dur, op. 18

Clara Schumann: Variace na téma Roberta Schumanna, op. 20
Téma. Ziemlich langsam. Variace 1–7.

Felix Mendelssohn: Písně beze slov, op. 19
I. Andante con moto
II. Andante espressivo
III. Molto Allegro e vivace
IV. Moderato
V. Piano agitato
VI. Andante sostenuto

Fanny Hensel-Mendelssohn: Čtyři písně beze slov, op. 8
I. Lied. Andante
II. Andante con moto
III. Villa Mills. Allegretto grazioso
IV. Klavierstück. Allegro molto vivace

Přestávka

Dmitrij Šostakovič: Sonáta pro klavír č. 2 h moll, op. 61
I. Allegretto
II. Largo
III. Moderato (con moto) — Allegretto con moto — Adagio — Moderato

Galina Ustwolskaja: Sonáta pro klavír č. 6

Účinkuje

Giorgi Gigashvili – klavír