Venae/Who's gonna catch me if I fall/Distant Instant

O AKCI

Venae / Glen Lambrecht

Zamyšlení nad „kotvami“ norem a standardů, kterými společnost často uvazuje a omezuje naši individualitu. Ten, kdo usiluje o to být sám sebou, se pak stává jakousi odchylkou od normálu, vzácností. Hluboké pouto mezi přírodou a člověkem, pak podtrhuje hudba Ezia Bossa, konkrétně jeho 2. symfonie Under the Trees Voices, o které choreograf říká: Tak, jako kořeny stromů proudí vzhůru do korun život, jsou žíly kanálem života k našim srdcím a tím i kanálem k lidstvu.

Who’s gonna catch me if I fall… / Kristýna Kmentová 

Chybovat je lidské, kolikrát padneš, tolikrát musíš i vstát. Kolikrát to ale zvládneš, než ti dojdou síly? Krása a utrpení mezilidských vztahů může pro nás být přítěží, ale také poučením.  Dlaně jako symbol příjímání i nabízení pomoci. Rozdílnost kostýmů jako forma individuality. Konflikt vyvolaný nevyhnutelností smrti, která čeká na každého z nás, může mít dopad na harmonické soužití. Padáš-li sám, taky sám vstáváš. Sami však být nemusíme, pokud si dovolíme přijmout druhé.

Distant Instant / Carolina Isach 

Voda je všude kolem nás. Vše tvoří a mění a také má různé formy. Filozof Zygmunt Bauman a jeho pojem „tekutá modernita“ popisují proměnlivé vztahy dnešní společnosti.

Kapaliny se pohybují snadno. „Tečou“, „plynou“, „proudí“, „prosakují“; a na rozdíl od pevných látek je není snadné zastavit – obtékají překážky v cestě, jiné rozpouštějí nebo odnášejí s sebou, další prosáknou skrz ně. Mimořádná pohyblivost tekutin je tím, co je spojuje s představou „lehkosti“.  To jsou některé z důvodů, proč lze „kapalnost“ či „tekutost“ považovat za vhodné metafory pro zachycení povahy současné, v mnohém ohledu originální fáze dějin modernosti.

Premiéra: 1. března 2024 v 19:00 v divadle Reduta