Klavírní recitál: Jan Jiraský (Janáček Brno 2026)

O KONCERTU

Leoše Janáčka pojilo s o třináct let starším Antonínem Dvořákem přátelství, obdiv i hudební porozumění.

Antonín Dvořák (1841–1904) se věnoval klavírní tvorbě intenzivněji než Janáček. Bylo to mimo jiné dáno zájmem hudebních nakladatelů právě o jeho klavírní tvorbu, a to především okolo roku 1880. Právě v tomto roce Dvořák zkomponoval cyklus šesti klavírních mazurek. Nebyl přitom zdaleka jediným skladatelem, který se nechal inspirovat polským národním tancem, ale na rozdíl např. od Chopina je stylizoval skromněji, i když s velmi bohatou melodikou. Dodnes patří Mazurky k Dvořákovým nejlepším klavírním stylizacím.

První řada klavírního cyklu poetických skladbiček Po zarostlém chodníčku vznikala postupně v letech 1900, 1908 a 1911. Pět skladeb cyklu napsal Janáček v roce 1900, tedy ve svých 46 letech. Vyšly jako drobné kusy pro harmonium v sešitech Slovanské melodie, které vydával ivančický učitel Emil Kolář. Na rozšíření cyklu měl svůj podíl redaktor Jan Branberger, jenž v roce 1908 smluvil vydání skladeb u pražského nakladatele Bedřicha Kočího. Tento nakladatelský zájem o vydání stávajících skladeb vedl Janáčka ke kompozici dalších částí, takže cyklus se rozrostl na deset čísel, ke kterým skladatel přiřadil poetické názvy. Tyto drobné, intimní skladbičky přinášející některé skladatelovy vzpomínky se dnes řadí k jeho nejznámějším a nejhranějším dílům. Dvě skladby z roku 1900 Con moto a Allegro jsou skladatelem nezařazené části cyklu do tiskového vydání.

Text: Jiří Zahrádka

Program

Antonín Dvořák: Mazurky, op. 56, B 111

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, JW VIII/17

Leoš Janáček: Con moto

Leoš Janáček: Allegro

Účinkuje

Klavír: Jan Jiraský