Lukáš Vasilek, Česká filharmonie

O KONCERTU 

Málokterá skladba zanechala v historii České filharmonie tak hlubokou brázdu jako Honeggerovo oratorium Jana z Arku na hranici. V roce 1970 ji tehdejší dramaturg Ivan Medek zařadil na program jako uctění památky Jana Palacha a jeho sebeupálení. Nyní toto náročné a působivé dílo připraví umělecký šéf Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek.

Koncert z řady C

PROGRAM

Audrey Bonnet Jana z Arku (mluvená role)
Sébastien Dutrieux Bratr Dominik (mluvená role)
Susanne Bernhard Panna Maria (soprán)
Veronika Rovná Svatá Markéta (soprán)
Anna Gorjačova Svatá Kateřina (mezzosoprán)
Kyle van Schoonhoven Porkus (tenor)
Paul Schweinester První herold (tenor), Klerik (mluvená role)
Zachary Altman Druhý herold (bas)
Jean-Baptiste Le Vaillant Třetí herold, Osel, Jan Lucemburský, Vévoda z Bedfordu, Podšívka ze mlýna, Venkovan (mluvené role)
Thomas Gendronneau Hlas, Pedel, Regnault de Chartres, Guillaume de Flavy, Perrot, Kněz (mluvené role)
Dovlet Nurgeldijev První herold (tenor), Klerik (mluvená role)
Anna John Schmidtmajerová Matička Bečková (mluvená role)

 

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek, Lukáš Kozubík sbormistři

 

Kühnův dětský sbor
Jiří Chvála, Petr Louženský sbormistři

 

Lukáš Vasilek dirigent

Česká filharmonie

Marek Řihák režijní dohled

 

VÍCE INFORMACÍ

„Dramatické“ či „scénické“ oratorium Jana z Arku na hranici napsal Arthur Honegger na text básníka Paula Claudela. Odehrává se v posledních chvílích života panny orleánské, s retrospektivními scénami z jejího dětství i procesu, v rámci kterého byla odsouzena k trestu smrti upálením. Rozsáhlá, až monumentální skladba na pomezí oratoria a opery využívá snad všechny tehdy dostupné hudební prostředky. Na podiu svádí dohromady sólisty, recitátory, smíšený a dětský pěvecký sbor, v orchestru upoutá raný elektronický nástroj Martenotovy vlny, na nějž při premiéře v roce 1938 hrál jeho vynálezce.

Žádné pražské uvedení Honeggerova oratoria nemůže neupomenout na události více než půl století staré. Na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a počínající normalizaci se v lednu roku 1969 před Národním muzeem polil hořlavinou a zapálil student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Tehdejší šéfdirigent Václav Neumann jeho památku uctil na koncertech 23. a 24. ledna úvodní částí ze Sukovy Pohádky. U toho však nezůstalo.

V další sezoně totiž dramaturg orchestru Ivan Medek zařadil právě oratorium o světici, která svůj život skončila stejným způsobem jako Palach, ač nedobrovolně. Soudruhům smysl tohoto husarského počinu dlouho nedocházel. Když se tak stalo, Medek byl z filharmonie vyhozen a později se svými protirežimními postoji propracoval až na pozici šatnáře a umývače nádobí v hostinci Pod Kinskou, aby se po revoluci vrátil z emigrace jako kancléř Václava Havla.

Ve svých memoárech Medek na filharmonické události vzpomíná takto: „Definitivní výpovědi jsem se dočkal, když jsem zařadil – stále jako neoficiální dramaturg – na leden 1970 do programu České filharmonie kantátu Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Nejdříve to nevzbudilo vůbec žádnou pozornost. Až najednou volali řediteli České filharmonie Jiřímu Pauerovi, co že to tam inzerujeme: Jana z Arku na hranici! Vysvětloval jsem řediteli, že ta skladba se tak jmenuje a autorem textu je Paul Claudel. Řekl, že slova ,na hranici‘ tam nesmějí být. Teprve o pár dnů později komusi nahoře došlo, že kantáta má být uvedena k výročí upálení Jana Palacha. Byl z toho samozřejmě strašný průšvih. Datum uvedení jsme museli změnit a nesměli jsme vysvětlit, proč ke změně dochází. Hrálo se o čtrnáct dnů později, bylo vyprodáno, koncert měl manifestační charakter, protože všichni věděli, o co jde.“