Host Balet Poznaň – 4: Clug, León & Lightfoot, Bondara

O PŘEDSTAVENÍ

Balet Poznaňské opery v Brně

Do Brna poprvé zavítá Balet Poznaňské opery, jeden z předních tanečních souborů ve střední Evropě. Pod vedením uměleckého ředitele Roberta Bondary soubor uvádí repertoár od klasického baletu po současnou taneční tvorbu a pravidelně hostuje na evropských scénách. Spolupracuje s významnými choreografy ze zahraničí.

Program večera tvoří triptych tří choreografií: Stabat Mater Edwarda Cluga, Shutters Shut, Subject to Change dvojice Sol León a Paul Lightfoot z Nederlands Dans Theatre a Bolero Roberta Bondary.

Edward Clug – slovinský choreograf rumunského původu, který svými díly uchvacuje publikum po celém světě. Jeho jedinečné choreografie uvádějí nejslavnější baletní soubory.

Sol León a Paul Lightfoot – umělci, kteří strávili 35 let v Nederlands Dans Theatre, jedné z nejslavnějších soudobých tanečních společností: nejprve jako tanečníci, poté jako choreografové a umělečtí ředitelé (do roku 2020).

Robert Bondara – tanečník, choreograf, režisér a pedagog. Inscenoval představení v Polsku i v zahraničí. Držitel mnoha ocenění a vyznamenání. Od roku 2018 je ředitelem baletu Poznaňské opery.

Představení nabízí ukázku různých přístupů k současné choreografii a je jedinečnou možností vidět polský soubor v Brně. Uvedeme pouze jeden termín.

Stabat Mater / Giovanni Battista Pergolesi

choreografie: Edward Clug

scéna a kostýmy: Jordi Roig

světelný design: Tomaž Premzl

Dojemná choreografická interpretace Pergolesiho Stabat Mater – jedné z nejslavnějších hudebních adaptací středověké sekvence popisující utrpení Panny Marie stojící pod křížem svého syna Ježíše. Clugova interpretace zdůrazňuje naději obsaženou v Pergolesiho hudbě; v její melodičnosti, čistotě faktury a harmonii spatřuje umělec optimismus a dokonce stopy ironie či humoru, které kontrastují s bolestí a utrpením Matky. Pro choreografa je to hymnus na počest žen, kde se něha a křehkost spojují s obětí a oddaností. Choreografie má silné alegorické odkazy na tradiční symboliku, ale představuje je novým způsobem prostřednictvím intimity a nadčasovosti tance, který odráží naše osobní chápání vztahu mezi matkou a synem. Clugovo Stabat Mater dává Pergolesiho dílu nový život a význam a inspiruje publikum k zamyšlení nad vlastním místem ve světě a dědictvím, které po sobě zanechá.

Shutters Shut (2003)

choreografie / scéna a kostýmy: Sol León & Paul Lightfoot

báseň: Gertrude Stein If I told him: A completed portrait of Picasso (1923) předčítaná autorkou světelný design: Tom Bevoort Shutters Shut je čtyřminutová choreografie, jejíž okouzlující a jedinečný rytmus je tvořen básní Gertrude Stein, recitovanou samotnou autorkou. Sol León a Paul Lightfoot vytvořili choreografii ke Steinové básni v roce 2003. Jejich choreografický koncept se řídí jejím metrem, ale zároveň ji interpretuje tvůrčím a zábavným způsobem. Oba tanečníci okouzlují precizností pohybu, frenetickou hrou, která se občas zjevně posmívá partnerovi, jindy ho zrcadlí a doplňuje jeho slova. V tomto velice přesném pohybu jsou tanečníci chyceni do léček slov, dynamiky frází a dynamiky dalších interakcí. Gertrude Stein je autorkou fráze, kterou s oblibou přijal Umberto Eco: „Růže je růže je růže je růže…“. Při pohledu na choreografii Sol León a Paula Lightfoota má člověk chuť parafrázovat: „Pohyb je pohyb je pohyb…“. Tak málo, a přitom tolik.

Subject to Change (2003)

choreografie / scéna a kostýmy: Sol León & Paul Lightfoot

hudební ředitelka, dirigentka: Marta Kluczyńska

hudba: Franz Schubert – Smyčcový kvartet č. 14 d-moll, D 810 Smrt a dívka, 2. věta: Andante con moto (arr. Gustav Mahler)

Každý list s obsazením, rozvrhem nebo pracovním plánem v Nederlands Dans Theatre obsahuje text: „Subject to Change“ (Může být změněno). Tato krátká poznámka určuje každodenní život souboru a vyjadřuje připravenost na neustálé změny. Mějte na paměti: vše může být jinak, očekávejte úpravy, příliš se nepřipoutávejte… Tato tři slova definující práci tanečníka odrážejí i realitu mimo jeviště.

Za choreografií z roku 2003 stojí osobní příběh. Umělci tehdy prožili tragédii – jejich přítelkyně Ruth byla na pokraji smrti. Tato bolestná událost poznamenala tvůrčí proces a vedla k hledání nových cest. Skladba, ke které Sol León a Paul Lightfoot vytvořili choreografii, zněla a rezonovala pronikavě. Ačkoli se zpočátku přikláněli k Allegrimu, nakonec zvolili Schubertovu skladbu Smrt a dívka. Jak vzpomínají: „Najednou Schubertova hudba odhalila své vnitřní poselství…“

Bolero (2024)

choreografie a kostýmy: Robert Bondara

hudební ředitelka, dirigentka: Marta Kluczyńska

hudba: Maurice Ravel – Bolero

V roce 1928 napsal Maurice Ravel pro tanečnici Idu Rubinsteinovou, múzu Belle Epoque a bývalou hvězdu Diaghilevova Baletu Russe, baletní skladbu ve španělském stylu. První uvedení Bolera mělo obrovský úspěch. Z hlediště se k hudebníkům doneslo zvolání: „Šílené! Šílené!“ Ravel s tímto hodnocením souhlasil: „Tahle dáma… Pochopila.“ Sám však navzdory nadšeným ohlasům považoval Bolero za jedno ze svých nejméně významných děl.

Pro Roberta Bondaru je to první setkání s Ravelovou skladbou, která se dočkala nespočtu inscenací. Tato všem známá hudba evokující silné emoce představuje pro choreografa především další krok v historii Baletu Poznaňské opery. V Bondarově pojetí je Bolero záznamem nespoutané radosti z tance. Struktura choreografie nabízí divákovi prostor hledat detaily a okamžiky inspirace v pohybech tanečníků.