Ivo Kahánek a Martin Kasík (Janáček Brno 2026)

O KONCERTU

Koncert je věnován třem snad nejvýznamnějším janáčkovským dirigentům působícím v brněnském Národním, později Zemském a Státním divadle v Brně, z nichž dva byli také autory úprav Janáčkova díla pro klavír.

František Neumann (1874–1929) přišel do Brna již jako vyzrálá skladatelská a především dirigentská osobnost. Janáček si prosadil jeho přijetí na místo šéfa opery v roce 1919, kdy se v Brně formovalo nové české Národní divadlo. A udělal dobře. František Neumann se stal vynikajícím dirigentem Janáčkova díla, nastudoval řadu jeho světových premiér – a to ke skladatelově naprosté spokojenosti. Neumann však nebyl pouze dirigentem, ale ve své době i úspěšným skladatelem, hraným především v Německu. Věnoval se především hudebně dramatické tvorbě, ale nemalá část jeho díla patří i hudbě komorní. To je i případ lyrického melodramatu Pan na původně německý text frankfurtské básnířky Julie Virginie. Premiéra se konala 12. 3. 1907 ve Frankfurtu nad Mohanem, kde Neumann působil jako dirigent v tamním Operním domě.  V Brně zazněl Pan ve verzi s orchestrem 18. 12. 1921 a posléze jej autor provedl v Praze na koncertě s Českou filharmonií 21. 2. 1926.

Klavírista a dirigent Břetislav Bakala (1897–1958) byl Janáčkův, ale také Neumannův žák z brněnské konzervatoře a Mistrovské školy. U Janáčka se těšil velké oblibě, svěřoval mu vypracování klavírních výtahů svých oper, zadával mu tiskové korektury. Bakala se z funkce korepetitora postupně vypracoval na vynikajícího dirigenta, předního interpreta svého učitele. Za Janáčkova života také upravil dvě jeho díla pro klavír, úpravy vyšly v roce 1925 i tiskem. Orchestrální rapsodii Taras Bulba komponoval Janáček v letech 1915 a 1918, opožděnou premiéru měla v roce 1921 a během následujících dlouhých příprav vydání partitury Janáček do kompozice ještě několikrát zasáhl. Snad proto je Bakalova úprava této skladby pro čtyřruční klavír z roku 1921 dosti odlišná od Janáčkova finálního znění, což ji činí velmi zajímavou. Druhou Bakalovou úpravou pro klavír, tentokrát pro dvě ruce, je dechový sextet Mládí. Janáček úpravy schválil, s Bakalou je konzultoval a jistě si je s ním také přehrál. Dnes jsou tyto pozoruhodné a do jisté míry autentické transkripce pozapomenuté.

František Jílek (1913–1993) se mnohé ze svého dirigentského umění zase přiučil od Břetislava Bakaly, ač jeho profesorem na konzervatoři byl jiný Janáčkův a Neumannův žák – Zdeněk Chalabala.  S Jílkem je spojena nejslavnější éra brněnské opery po druhé světové válce. Soustředil se na skladatele dvacátého století, ale především na Leoše Janáčka. Dodnes jsou uznávané jeho nahrávky Její pastorkyně a Výletů páně Broučkových. Pořídil také kompletní nahrávky Janáčkova orchestrálního díla. Ač kompozičně nebyl činný, vytvořil několik vynikajících suit Janáčkových oper. Zdařilá je také jeho úprava Janáčkovy Sinfonietty pro čtyřruční klavír, která vznikla v roce 1985, tedy nedlouho poté, co ukončil své působení na postu šéfdirigenta Státní filharmonie Brno.

Text: Jiří Zahrádka

Program

František Neumann: Pan, op. 29 / melodram pro recitátora a klavír

Leoš Janáček: Taras Bulba, JW VI/15 / úprava Břetislava Bakaly pro čtyřruční klavír

Leoš Janáček: Mládí, JW VIII/10 / úprava Břetislava Bakaly pro dvouruční klavír

Leoš Janáček: Sinfonietta, JW VI/18 / úprava Františka Jílka pro čtyřruční klavír

Účinkují

Klavír: Ivo Kahánek

Klavír: Martin Kasík