WIMBLEDON 1973
Koncert klavíristy Terezie Fialové, houslisty Romana Patočky, violoncellisty Jiřího Bárty a violisty Milana Paly v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. V průběhu večera zazní skladby Petra Ebena, Ondřeje Kukala a Bedřicha Smetany.
Všechny termíny
úterý
4. 6. 2024
20:00
Chrám sv. Barbory
Kutná Hora
450 Kč
Popis
PROGRAM
Petr Eben: Klavírní trio
Terezie Fialová – klavír, Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello
Ondřej Kukal: Klavírní kvartet Wimbledon 1973
Terezie Fialová – klavír, Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello,
Milan Pala – viola
Bedřich Smetana: Duo pro housle a klavír Z domoviny
Milan Pala – housle, Terezie Fialová – klavír
Bedřich Smetana: Klavírní trio g moll, op. 15
Terezie Fialová – klavír, Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello
VÍCE O PROGRAMU
Petr Eben patřil k nejvýraznějším českým skladatelským osobnostem druhé poloviny 20. století. Jeho dílo proniklo před rokem 1989 i přes „železnou oponu“. Jakkoli si jej spojujeme především s tvorbou varhanní a duchovní, je také autorem řady děl komorních (nemluvě o dalších žánrech, například tvorbě pro děti). Eben trio se právě tuto část jeho díla snaží propagovat a Trio z roku 1986 se svým virtuózním klavírním partem je pro to vhodným prostředkem.
Finále Wimbledonu 1973: český tenista Jan Kodeš drtí Gruzínce Alexandra Metreveliho ve třech setech 6:1, 9:8, 6:3. A skladatel Ondřej Kukal (nar. 1964) je jeho výkonem tak fascinován, že výsledné skóre zaznamenává do partitury. Jako hudební téma svého klavírního kvartetu použil výsledků jednotlivých setů – sexta-prima, nona-oktáva, sexta-tercie.
Inspirace Klavírního tria g moll Bedřicha Smetany (1924–1884) byla veskrze osobní. Smrt mu odvedla hned tři ze čtyř jeho malých dcer. V drásavém tématu první věty můžeme slyšet ohlas skladatelovy bolesti. Premiérové publikum na trio s jeho neobvyklou vážností reagovalo smíšeně, nadšen z něj byl však Smetanův mentor Franz Liszt. Protiváhou monumentálního cyklu Má vlast jsou dvě skromná dua, určená spíše domácímu muzicírování. Jsou psána „v typickém národním nápěvu, ale s mými vlastními melodiemi,“ řekl o nich autor. Věnoval je knížeti z Thurn-Taxisů, v jehož rodině našel nejen žáky, ale také podporovatele umění a přátele.