Stalin vs. Šostakovič

O PŘEDSTAVENÍ

Julian Barnes: Hukot času 

Sugestivní divadelní představení pražské MeetFactory. Autorská adaptace fiktivního životopisu Dmitrije Šostakoviče. „Jaké možnosti má člověk, přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zároveň si uchovat svou tvář – alespoň před sebou?“ Otázky ve světle probíhající války na Ukrajině, šířících se extrémních názorů v Evropě i diktatury digitálních médií aktuální i dnes.

Tvůrci

režie – Viktorie Vášová, dramaturgie – Matěj Samec

výprava – Anna Gumboldt

hudba a zvuk – Jakub Rataj, Ligts – Jiří Zewll

produkce – Magda Juránková, inspice – Jana Hrušková

Obsazení

hrají – Tomáš Janypka, Anna Datiashvili, Matěj Šumbera

violoncello – Štěpán Drtina

O koncertu

Že jde o niterné a velmi osobní dílo, vyjádřil Šostakovič hned v úvodních taktech Smyčcového kvartetu č. 8. Svůj „podpis v tónech“ D-eS-C-H, který tvoří velmi nosné hudební téma, uvede na počátku první věty a pracuje s ním v celém jeho průběhu. Téma složené z půltónů je tísnivé, celá první věta osciluje mezi atmosférou úzkosti, rezignace a občasného uklidnění. Bezprostředně navazující Allegro vycházející z téhož motivu přináší typickou nervní energii, na místě věty třetí najdeme jakýsi karikovaný valčík. Nezvyklé je zařazení dvou pomalých vět na závěr skladby. Drásavé údery přerušující táhlý tón houslí jsou velmi přímým a srozumitelným vyjádřením skladatelova rozpoložení, v němž se nacházel poté, co po pronásledování a obavách o život nuceně vstoupil do komunistické strany. Závěrečná část má meditativní ráz, končí v tichu s náznakem smíření. Není divu, že skladatelův přítel v kvartetu viděl epitaf a domníval se, že Šostakovič zvažuje sebevraždu.

Dmitrij Šostakovič:
Smyčcový kvartet c moll č. 8, op. 110
I. Largo
II. Allegro molto
III. Allegretto
IV. Largo
V. Largo

Účinkující

Milan Pala, Helena Jiříkovská – housle

Vladimír Bukač – viola

Jiří Bárta – cello