Rusalka nejen podle Dvořáka aneb kdo je stará Háta?

O PŘEDSTAVENÍ 

Kdo hraje v ypsilonském pojetí známé opery prince? Přece Jiří Lábus!

Inscenace na téma problematického světa mytických postav a komplikovaného světa lidí. Slavná Dvořákova opera v ypsilonkovském stylu.

Premiéry: 28. a 30. března 2003

TVŮRCI A OBSAZENÍ

Režie: Jan Schmid
Hudební úprava a nastudování: Miroslav Kořínek
Scéna: Miroslav Melena
Kostýmy: Jana Sováková
Pohybová spolupráce: Martin Dejdar
Dramaturgie: Jaroslav Etlík

Hrají: Martin Dejdar (Vodník), Markéta Plánková (Ježibaba), Jiří Lábus (Princ), Barbora Skočdopolová (Rusalka), Lenka Šebek Loubalová (Cizí kněžna), Petr Vacek (Rádce), Jan Jiráň (Lovec), Ondřej Ruml (Hajný), Petr Vršek (Švanda dudák), Zuzana Měsíčková (Kuchtík), Jana Šteflíčková (Rosava, Lesní žínka), Renata Rychlá (Havran, Šílená), Jan Bradáč (Kocour), Jiřina Vacková (Lesní žínka) a Miroslav Kořínek (Kapelník)

Recenze a ohlasy diváků

„(…) ideální ypsilonský návštěvník zná originál. Čím líp, tím víc se baví – a zároveň mile, vteřinově dojímá; především během slavných árií, které Kořínkova úprava téměř důsledně odnímá sólistům a svěřuje cudnému sboru. (…) Lábus svého nafintěného hedvábného Golema mění neuvěřitelně mistrnými, jemnými intonačními posuny ve tvora zamilovaného, smutného, nadšeného, proradného, zranitelného, sebevzhlíživého i osamělého, v kohosi mezi Honzou, panem Francem, pierotem a paňácou, směšného nebo hodného politování jako kdokoli z nás. Bleskové přechody z role do »civilu« a kritické poznámky z forbíny sice patří k základům zcizovacího principu Schmidových textů i režií a Lábus jimi kdykoli vyvolává smích publika, ale i jim dává něco navíc: jiskřivý improvizovaný kontakt s jednotlivými divačkami. Podobným solitérem Ypsilonky – ne-li ve všestrannosti, pak ve výraznosti, celistvosti a okamžité účinnosti postav – je mezi ženami Jana Synková.“ (Jiří Černý, Divadelní noviny 2003)

„Kdo by neznal veleznámou operu Antonína Dvořáka Rusalka. Ta se dočkala mnoha světových zpracování, objevuje se v nejznámějších operních dómech po celém světě a uchvátila i filmaře. Tentokrát se ovšem na prknech jabloneckého divadla objevila Rusalka z Ypsilonky. Respektive, jednalo se o ypsilonskou travestii slavné opery s názvem Rusalka nejen podle Dvořáka, aneb Kdo je stará Háta? A nejen fajnšmekrům bylo jasné, že s princem Lábusem a vodníkem Dejdarem to nebude jen tak. Hra s typickým podpisem Studia Ypsilon sice přinesla známé árie, ale vedle zpěvu ´Měsíčku na nebi hlubokém´, či ´Květiny bílé po cestě´ zazněl i song ´Máme doma medvěda, ten má (-i-) do hněda´ apod. Zkrátka a dobře, Ypsilonka ovládá svůj podpis dokonale a svým příznivcům nabízí přesně takový druh zábavy, jaký jinde nenajdete a na který jsou již dlouhá léta zvyklí. Troufnu si říct, že jejich Rusalka, pod režijním vedením Jana Schmida pobavila mnohem více ty, již Dvořákovo dílo znají dokonale a do detailu. Pokud by si někdo myslel, že přivede své dítě na toto představení a ono bude schopné děj opravdové Rusalky odvyprávět, bude odcházet zklamán. Domnívám se ovšem, že v zaplněném Městském divadle Jablonec se žádný takový naiva nenašel. Oproti tomu se sálem nesl hlasitý smích a frenetické ovace jak po první půli, tak i v závěru. Koloritu svérázně pojatého představení sekundovala jednoduchá a velmi povedená scéna Miroslava Meleny a originální kostýmy Jany Sovákové. Vedle Dvořáka je u Rusalky z Ypsilonky uveden coby autor i Jaroslav Kvapil a pod pohybovou spoluprací je podepsán Martin Dejdar. Z toho a z výše uvedeného je jasné, že výsledkem je opět originální představení, které milovníky Studia Ypsilon zcela jistě nadchne. A v Jablonci jsme tleskali o to víc, jelikož se v roli hajného objevil jablonecký rodák Ondřej Ruml, který své vazby na rodné město zmínil během večera hned několikrát. A kdo je stará Háta? Zajděte se podívat.“ (Irena Malá Svatá, nasejablonecko.cz, 7. června 2022)