Sheku Kanneh-Mason - Česká filharmonie

O KONCERTU 

Čtyřiadvacetiletý violoncellista Sheku Kanneh-Mason patří mezi nejnadanější umělce své generace. U České filharmonie debutuje s jednou z nejobtížnějších, ale i nejkrásnějších skladeb cellového repertoáru: Šostakovičovým prvním koncertem. Zazní také Haydnův „Filosof“ a Beethovenova symfonie, kterou dobová kritika označila za svíjející se obludu.

Koncert z řady B

Program

Joseph Haydn
Symfonie č. 44 e moll, Hob I:44

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur, op. 107

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 2 D dur, op. 36

Účinkující

Sheku Kanneh-Mason violoncello

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Sheku Kanneh-Mason

„Hudba rozšiřuje vaši imaginaci. A dává vám možnost vyjádřit to, co slovy nelze. Obvykle tomu říkáme emoce.“ – Sheku Kanneh-Mason

Britský violoncellista s africkými a karibskými kořeny Sheku Kanneh-Mason je ve svých čtyřiadvaceti letech hudební celebritou. A to nejen proto, že hrál na královské svatbě Meghan Markle a prince Harryho. „Nejdříve jsem byl osloven, zda bych nechtěl během obřadu vystoupit. Odpověděl jsem, že samozřejmě ano. A pak zazvonil telefon – ‚Ahoj, tady je Meghan. Chystáme svatbu a byla bych ráda, kdybys nám na ní zahrál.‘ Byl jsem úplně u vytržení,“ vzpomíná na moment, který v přímém přenosu sledovalo asi 30 milionů lidí po celém světě.

Důvodů, proč Kanneh-Masona zná širší než výhradně klasickohudební publikum, je však více. V roce 2016 se stal vítězem BBC Young Musicians, rok předtím se svými sourozenci vyhrál televizní soutěž Británie má talent. Jeho album Inspirace z roku 2018 se stalo nejprodávanějším debutem roku. Deska obsahuje i Šostakovičův první koncert pro violoncello, s nímž pod taktovkou Semjona Byčkova nyní debutuje s Českou filharmonií.

Jeden z nejobtížnějších kusů violoncellové literatury, který Šostakovič napsal inspirován hrou Mstislava Rostropoviče, zařadil šéfdirigent České filharmonie mezi dvě klasicistní skladby, které v sobě rovněž nesou intenzivní hudební napětí. Haydnově symfonii č. 22 se přezdívá „Filosof“. Ač se toto jméno na dochovaném originálu partitury neobjevuje, přezdívka pochází již z období skladatelova života. Předpokládá se, že název je odvozen od dialogu mezi hornou a anglickým rohem v první větě, který tehdejším posluchačům společně se zamyšlenou atmosférou některých částí skladby připomínal filosofickou disputaci.

Ludwig van Beethoven se v době komponování své druhé symfonie potýkal se zdravotními problémy. Nejděsivější z nich: postupně ztrácel sluch. Lékaři, aniž by znali skutečnou příčinu obtíží, ordinovali různé terapie, které však nepomáhaly. Beethoven tou dobou dokonce uvažoval o dobrovolném ukončení života a jeho rozpoložení můžeme ve skladbě vycítit. Její hudba je místy až vzpurná. Ostatně, dobová kritika ji popsala takto: „Křiklavá obluda, zasažený, divoce se svíjející drak, který nemůže umřít a který zuřivě mlátí kolem sebe vztyčeným ohonem, ještě když krvácí z posledního.“