Beskydské divadlo

Velký sál byl od základu rekonstruován, takže původní, velice zdobný interiér akademického architekta Eduarda Veitha, novojičínského rodáka, profesora vídeňské výtvarné akademie, se nedochoval. Autorem nynějšího sálu je Ing. architekt Šafář.

HISTORIE

Beskydské divadlo jako dominantní kulturní zařízení města Nového Jičína má již svou více než stoletou tradici. Budova byla postavena novojičínskými německými spolky podle návrhu vídeňského architekta Otto Thienemanna v roce 1886. Tentýž architekt se stal autorem dalších významných staveb té doby v Novém Jičíně – okresního soudu a okresního hejtmanství.

Budova Německého spolkového domu se stala centrem německého kulturního a společenského života města a okolí. Konaly se zde plesy, výstavy, veřejná setkání občanů, divadelní a koncertní vystoupení. Český kulturní a společenský život té doby se soustředil do českého Národního domu.

Po skončení druhé světové války a odsunu německých obyvatel města bylo rozhodnuto o využití budovy k posílení českého kulturního povědomí nových i staronových českých obyvatel tohoto povětšinou německého města.

Do budovy divadla přesídlilo z nedalekých Hranic na Moravě „Družstvo Beskydské divadlo“, které zde od 1. září 1947 začalo provozovat pravidelnou divadelní činnost. V roce 1948 bylo divadelním zákonem zestátněno a vzniklo tak profesionální oblastní divadlo, zřizované Okresním národním výborem v Novém Jičíně.

Podle dobových dokumentů pracoval soubor s kolísající uměleckou úrovní a pod politickými tlaky, jeho řadami prošli někteří významní divadelní umělci, např. pozdější dramaturg ND Otakar Roubínek, pozdější šéf výpravy ND v Bratislavě Ladislav Vychodil, režisér Karel Novák, herec Rudolf Jelínek a hosté, např. Jaroslav Vojta a Vlasta Fialová.

Přes jistou rozporuplnost stala se existence profesionálního divadelního souboru ve městě zásadní kulturní okolností. Bezpochyby s ní souvisí vznik a činnost významného smíšeného pěveckého sboru, ochotnického souboru, symfonického orchestru.V červnu 1963 bylo v rámci celostátní kampaně rušení oblastních divadel zrušeno rovněž Beskydské divadlo. Tehdejší politické vedení města a okresu Nový Jičín neuhájilo jeho existenci (divadlo mu bylo spíše „solí v očích“) a na dlouho tak ovlivnilo kulturní život ve městě. Náhradou pak v Novém Jičíně a podobně postižených městech (Prostějov, Znojmo, Tábor, Písek, Klatovy...) vznikly tzv. „stálé divadelní scény“ – tedy prázdné divadelní budovy se stárnoucím technickým vybavením a základním personálem pro zajištění pohostinských představení přeživších divadel.

Arogantní a necitlivé zásahy do kulturního života města způsobily významný pokles zájmu o divadlo a veřejnou kulturu vůbec. Zprvu úspěšný ochotnický soubor při SDS byl koncem 60. let úředně zakázán!Normalizační 70. léta v SDS probíhala ve znamení minimálního zájmu diváků, technických problémů se zastaralým jevištním vybavením. Programové a divácké oživení přinesl až vznik M-klubu v roce 1978 v budově SDS.Počátkem 80. let již byla rekonstrukce budovy nezbytná. Byla zahájena v roce 1984, generálním dodavatelem stavby byl Okresní stavební podnik Nový Jičín. Rekonstrukce nese příznačně stopy doby svého vzniku: k historické budově v téměř původní podobě je přistavěna tvarově velmi kontrastní moderní přístavba, historický plášť budovy skrývá moderní interiéry, ve velkém sále bychom hledali spíše kino.

Technicky a prostorově však divadlo v zásadě dobře vyhovuje současným požadavkům na pohostinskou divadelní scénu a je schopno vyhovět téměř všem požadavkům hostujících divadelních souborů z celé republiky i ze zahraničí.

Beskydské divadlo v současné podobě zahájilo svou pravidelnou činnost po generální rekonstrukci v letech 1984 – 1992 v únoru 1992. Od 1. 1. 1994 až doposud je zřizováno Městem Nový Jičín.

Uvádí širokou škálu divadelních žánrů od oper a operet až po experimentální divadelní projekty.