Nová scéna

Nová scéna je budova, která od svého vzniku vzbuzovala emoce. Někteří návštěvníci si její brutalistní prostory zamilovali, ale stala se rovněž terčem kritiky. Kromě kontroverzí spjatými s jejím nevšedním vzhledem je Nová scéna proslulá také jako sídlo vyhlášeného souboru Laterny magiky, multimediálního divadla kombinující hrané scény s filmovou projekcí, prvky černého divadla a pantomimy. Na této stránce najdete mimo zajímavosti se scénou spojených také její program obsahující různé představení Laterny magiky jako Poe a Robot Radius nebo činohry jako Wernish.

HISTORIE A ARCHITEKTURA 

O potřebě menšího divadelního sálu se v Národním divadle diskutovalo od konce devatenáctého století, konkrétní projekt se ale začal realizovat až v 70. letech 20. století. Po smrti původního architekta Nové scény Bohuslava Fuchse nastala složitá situace a na návrh musela být vypsaná nová soutěž. Do hotové ocelové konstrukce na Národní třídě bylo nutno vložit novou náplň. Tohoto projektu se ujal významný představitel brutalistní architektury Karel Prager, který budově dal také výjimečný vzhled z venku se skoro 5 tisícemi skleněnými dutými obrazovkami.

Sto let po historické budově se tak premiérou Tylova Strakonického dudáka otevřela roku 1983 i Nová scéna Národního divadla. Dnes se kromě divadelního sálu s až 500 místy v budově nachází kavárna a zázemí souboru Laterny magiky.

LATERNA MAGIKA

Laterna magika se stala prvním multimediálním divadlem na světě, které proslavilo Československo na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Pod vedením Alfréda Radoka se na výstavě premiérově představila inscenace "Nonstoprevue" a získala i pozornost osobností jako Walt Disney. Po úspěchu na Expo 58 získala Laterna magika stálé zázemí v Praze v paláci Adria a později na Nové scéně, kde jako jeden ze souborů Národního divadla sídlí dodnes. Představení Laterny magiky zde uchvacují diváky všech věkových kategorií míšením prvků černého divadla, tance a pantomimy spolu s grafickými a zvukovými efekty.

ČERNÉ DIVADLO 

Černé divadlo je specifický žánr využívající černé pozadí, UV světla a fosforeskující kostýmy k vytváření iluzí. Jeho kořeny sahají do starověké Číny a Japonska, moderní podoba vznikla v Československu v polovině 20. století, kde ji rozvinul Alfréd Radok. Mezi nejznámější soubory patří Black Light Theatre Jiřího Srnce, proslulé kombinací tance, pantomimy a hudby.