Jevgenij Kissin

O KONCERTU

Když 21. října 1898 přišel Edward Elgar vyčerpaný domů z práce, usedl po večeři ke klavíru a začal improvizovat. „Co to je?“ zeptala se jeho žena Alice, kterou neznámý motiv zaujal. „Nic,“ odpověděl. „Ale něco by to být mohlo.“

Improvizaci Elgar rozvinul do čtrnácti variací. Každá z nich portrétuje jemu blízkou osobu, které jsou až na jednu výjimku vždy odtajněny iniciálami. O poznání méně snadné je určit, na jakou skladbu autor Enigmou odkazuje. Tuto hádanku totiž skladatel sám nastolil, víc ale prozradit odmítl.

To John Adams svou kompozici předkládá s podrobnějším návodem. „Frenzy vystihuje chvílemi drtivý pocit, kdy reflektujeme svět kolem kolem sebe především tak, jak ho vnímáme skrz každodenní dávku online zpravodajství a informací, z nichž velkou část konzumujeme, aniž bychom brali v potaz jejich rozrušující, podvědomý vliv na to, jak se cítíme.“

Jako šílenství nebo aspoň troufalost mohlo v roce 1912 na porotu Rubinsteinovy interpretační soutěže působit Prokofjevovo rozhodnutí zúčastnit se jí s vlastním koncertem pro klavír. Dvaadvacetiletý skladatel tehdy nicméně získal první místo. Jeho krajan Jevgenij Kissin již za nahrávky Prokofjevových skladeb obdržel ocenění celou řadu. 

Koncert z řady B

Program

John Adams
Frenzy (česká premiéra)

Sergej Prokofjev
Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Des dur, op. 10 

Edward Elgar
Enigma, variace na vlastní téma, op. 36 

Účinkující

Jevgenij Kissin klavír 

Semjon Byčkov dirigent
Česká filharmonie