NdB 2: Ticho plné lidí / Na každém konci světla je tunel
Dvě nové choreografie juniorského souboru Baletu NdB2 zkoumají samotu, blízkost, hranice a odvahu znovu vykročit k druhým.
Všechny termíny
Pátek
27. 11. 2026
19:00
Reduta Divad. sál
Brno
420 Kč
Úterý
1. 12. 2026
19:00
Reduta Divad. sál
Brno
320 Kč
Úterý
15. 12. 2026
19:00
Reduta Divad. sál
Brno
320 Kč
Pátek
15. 1. 2027
19:00
Reduta Divad. sál
Brno
320 Kč
Úterý
26. 1. 2027
19:00
Reduta Divad. sál
Brno
320 Kč
Popis
O PŘEDSTAVENÍ
Kde končí samota a začíná blízkost? A kolik hranic, které nás omezují, jsme si vytvořili sami?
Program 9 juniorského souboru Baletu NdB2 přináší dvě nové choreografie, které obracejí pozornost k člověku, jeho vnitřnímu světu i vztahu k ostatním. Klaudie Lakomá v choreografii Ticho plné lidí zkoumá různé podoby samoty – od pocitu osamění uprostřed davu přes izolaci až k okamžiku, kdy se samota může stát prostorem k sebepoznání.
Marek Svobodník se v choreografii Na každém konci světla je tunel vydává za hranice, které si v životě vytváříme a které postupně začínáme vnímat i tam, kde původně vůbec nebyly.
Dva choreografické pohledy spojuje hledání vlastního místa – mezi samotou a blízkostí, omezením a svobodou, potřebou chránit sebe sama a odvahou znovu vykročit k druhým.
Ticho plné lidí
Můžeme být sami, i když kolem nás stojí lidé.
Samota nemusí být jen stavem, ale cestou. Může začít nenápadným pocitem, že nám něco chybí – pochopení, blízkost, obyčejná reakce druhého člověka. Postupně se může proměnit v izolaci a vyčerpání, ale také v prostor, ve kterém se učíme naslouchat sami sobě.
Klaudie Lakomá v choreografii Ticho plné lidí sleduje člověka na cestě od vnitřního prázdna k přijetí vlastní samoty. Zároveň připomíná, že právě vztahy nám dávají tvar. Každé setkání, dotek i odloučení v nás zanechává stopu – něco jedinečného, co nelze jednoduše nahradit.
Protože umět být sám je důležité. Stejně jako umět se znovu vrátit k lidem.
Na každém konci světla je tunel
Kde vlastně leží hranice – a kdo je vytvořil?
Člověk si během života vymezuje prostor, hledá jistotu a stanovuje hranice. Některé potřebujeme. Jiné se však mohou postupně změnit v překážky, které začínáme vidět i tam, kde nikdy nebyly.
Marek Svobodník v choreografii Na každém konci světla je tunel obrací známou představu světla na konci tunelu naruby. S lehkou absurditou i nadhledem otevírá otázku, nakolik jsme ve svém pohybu, rozhodování a pohledu na svět omezeni skutečností – a nakolik hranicemi, které jsme si vytvořili sami.
TVŮRCI
Choreografie / Ticho plné lidí: Klaudie Lakomá
Choreografie / Na každém konci světla je tunel: Marek Svobodník
Kostýmy / Na každém konci světla je tunel: Elizaveta Shibaeva
Světelný design / Na každém konci světla je tunel: Roman Jajčík
