R4: LUCAS DEBARGUE

O KONCERTU

Francouzský pianista Lucas Debargue se ostravskému publiku představí nejen jako interpret, ale i jako skladatel. Jeho program nabídne Ravelovy jemně malované „Vodotrysky“ a stylově vytříbenou Sonatinu, poetické i dramatické klavírní miniatury Gabriela Faurého i Debargueho vlastní Suitu d moll. Večer vyvrcholí Skrjabinovou Třetí klavírní sonátou, strhujícím dílem plným emocí a virtuózních kontrastů.

Program 

Maurice Ravel
Jeux d’eau (Vodotrysky) op. 30

Maurice Ravel
Sonatina op. 40

Gabriel Fauré
Mazurka B dur op. 32

Gabriel Fauré
Barkarola č. 9 a moll op. 101

Gabriel Fauré
Nokturno č. 12 e moll op. 107

Gabriel Fauré
Impromptu č. 5 fis moll op. 66

Gabriel Fauré
Valse‑ caprice (Rozmarný valčík) č. 4 As dur op. 62

Lucas Debargue
Suita d moll

Alexander Nikolajevič Skrjabin
Sonáta pro klavír č. 3 fis moll op. 23

Účinkuje 

Lucas Debargue – klavír

 

Sólovou koncertní dráhu francouzského pianisty Lucase Debargueho odstartoval úspěch na Mezinárodní soutěži Petra Iljiče Čajkovského v roce 2015. Dnes spolupracuje s předními světovými umělci a je hostem významných světových pódií.

Proslulý klavírní cyklus Jeux d’eau (Vodotrysky) Maurice Ravela z roku 1901, zaujme téměř pointilistickou drobnokresbou, v níž rychlé, oslnivé kaskády tónů přímo evokují proudy tekoucí vody.
Třívětá Ravelova Sonatina z let 1903–1905 přináší naopak neoklasicistně průzračný klavírní zvuk inspirovaný barokní tvorbou Rameaua či Couperina a vrcholící brilantní závěrečnou toccatou.

Výběr z rozsáhlého a pestrého klavírního díla Gabirela Faurého přenese posluchače do světa niterných skladatelových pocitů od chopinovské salónní Mazurky B dur z poloviny 70. let 19. století až po impresionistické, temně zabarvené Nokturno č. 12 e moll z roku 1915.

Jako jeden z mála současných klavíristů se Lucas Debargue věnuje také skladatelské tvorbě, z níž přednese svou Suitu d moll, ovlivněnou francouzskou barokní hudbou.

Závěr večera bude patřit Třetí klavírní sonátě Alexandera Nikolajeviče Skrjabina z let 1897–1898, které o několik let později skladatel přiřkl podtitul „Stavy duše“. Vyznačuje se téměř symfonickou koncepcí, ohromnými technickými nároky a neuvěřitelně širokou paletou výrazových odstínů.