Detail akce

Veřejná generální zkouška • Semjon Byčkov

Jeden posedlost hudbou považuje za nutný předpoklad k povolání dirigenta, druhý hudbu označuje za nejdůležitější vztah svého života. Společně se Semjon Byčkov a Behzod Abduraimov ujmou klavírního koncertu, o kterém Sergej Rachmaninov kvůli jeho technické obtížnosti prohlásil, že ho napsal pro slona.

klavír

orchestr

semjonbyčkov

rachmaninov

smetana

klasickáhudba

rudolfinum

českáfilharmonie

Popis

Hudbou musí být dirigent podle Semjona Byčkova posedlý. Sám toto kritérium splňoval už v raném mládí, kdy se mimo jiné „obsesivně“ zabýval Sergejem Rachmaninovem. To ještě nevěděl, jak úzce bude tvorba ruského komponisty propojena s jeho vlastním životem.

Jako dvacetiletý Byčkov zvítězil v dirigentské soutěži nesoucí skladatelovo jméno a když mu byla upřena cena – dirigování Leningradské filharmonie – rozhodl se natrvalo odejít ze Sovětského svazu. V roce 1975 tak dorazil s padesáti dolary v kapse do New Yorku. S jediným kontaktem: na neteře Sergeje Rachmaninova. Přijaly ho s otevřenou náručí, a tak dnes mezi svůj majetek počítá aktovku i některé partitury svého oblíbence.

Klavírista Behzod Abduraimov o hudbě mluví pro změnu jako o nejdůležitějším vztahu ve svém životě. Když se mu jako osmiletému nechtělo cvičit, navrhla mu matka, že s nástrojem může skončit úplně. „Nejdřív jsem si říkal: je to takhle snadné? Pár hodin jsem se radoval a pak mi došlo, že cítím prázdnotu. Moje náklonnost k hudbě byla mnohem silnější než strach ze cvičení. Uvědomění, že jsem se narodil s hudbou, přišlo ve velmi mladém věku.“

Že se narodil s hudbou, naznačují ostatně i recenze předních světových médií, u kterých si Abduraimov vysloužil pověst interpreta, kterého posluchači „nemají spouštět ze zřetele“, a klavíristy s „magickým dotykem“.

V Rudolfinu zahraje uzbecký umělec Rachmaninovův třetí klavírní koncert, o kterém sám skladatel kvůli technické náročnosti díla prohlásil, že ho napsal pro slona. Kompozici sice věnoval polskému pianistovi Josefu Hofmannovi, ten ji ale kvůli příliš drobným rukám nemohl hrát. Rachmaninova – s rozsahem prstů 304 milimetrů a dvanácti kláves – stejný problém jistě netrápil. Se skladbou se pojí i historka o klavírním virtuosovi a častém interpretovi Rachmaninova Vladimiru Horowitzovi, který se z dlouhé chvíle během pobytu v nemocnici dal do počítání not – a ztratil se na konci první věty.

Abduraimov dvacet devět tisíc šest set not Rachmaninovova koncertu označuje za koncertní symfonii. A má je (nejen) v malíčku.