Veřejná generální zkouška • Charles Dutoit

„Šílený týden,“ postěžoval si Maurice Ravel v dopise Madame de Saint-Marceaux v červnu 1909. Pracoval právě na přípravě nového baletu Dafnis a Chloé, který si pro svůj soubor Ballets Russes objednal impresário Sergej Ďagilev. Chaos a komplikace prý přinášel i fakt, že choreograf Michal Fokin vůbec nemluvil francouzsky, zatímco Ravel uměl rusky jenom nadávat.

Protože se spolu tvůrci neshodli na konceptu představení, došlo opakovaně k jeho přepracování a první uvedení díla se nakonec protáhlo až do roku 1912. Příběh o lásce pastýřů Chloé a Dafnise se stal Ravelovou nejdelší skladbou. A podle na komplimenty jinak skoupého Igora Stravinského, jehož Svěcení jara v Paříži zaznělo hned následujícího roku, dokonce jeho skladbou nejlepší, neřkuli jedním z nejkrásnějších kusů francouzského repertoáru vůbec.

Vřelého přijetí se dočkala také Mozartova devětatřicátá symfonie. „Úvod je natolik majestátní, že i toho nejchladnějšího a nejnecitlivějšího posluchače a laika překvapil tak moc, že i kdyby si byl býval chtěl povídat, zabránil mu v nepozornosti,“ popsal zážitek jeden z prvních posluchačů v roce 1792.

Ravel o Mozartovi mluvil jako o největším hudebním mistrovi, hudbě samotné. Fakt, že ho k němu kritika přirovnává, sice považoval za nadsázku, nepopíral ale, že se ke svému předchůdci cítí být velmi blízko. Však posuďte sami.

Program

Wolfgang Amadeus Mozart
Symfonie č. 39 Es dur, K 543

Maurice Ravel
Dafnis a Chloé, koncertní provedení hudby k baletu

Účinkující

Česká studentská filharmonie 

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

Charles Dutoit dirigent
Česká filharmonie