Semjon Byčkov

Radosti ty jiskro Boží, 
dcero již nám ráj dal sám! 
Srdce vzňaté žárem touží 
v nebeský tvůj krásy chrám.

– Friedrich Schiller: Óda na radost

Boží jiskru nadšení musel při dopsání své poslední symfonie cítit i Ludwig van Beethoven. Když roku 1824 Devátou dokončil, zrealizoval konečně svůj nápad zhudebnit Ódu na radost Friedricha Schillera – myšlenku starou přes třicet let.

Již v roce 1792 skladatelův známý informuje Schillerovu sestru, že jistý „mladý muž, jehož talent se těší všeobecné chvále, navrhuje zhudebnit Schillerovu Freude. Očekávám něco dokonalého, protože pokud ho znám, je zcela oddaný velkému a vznešenému.“

Sedmého května 1824, o dvě stě verzí díla a více než tři desítky let později, uvedl Beethoven svou poslední dokončenou symfonii ve Vídni. Kvůli ztrátě sluchu sice údajně v první chvíli nezaznamenal, že koncert skončil, když ho ale pěvkyně Caroline Unger natočila k divákům, mohl nadšené reakce obecenstva aspoň sledovat. Triumf byl nepopiratelný: „Publikum přijalo hudebního hrdinu s nejhlubší úctou a sympatií, naslouchalo jeho úžasným, gigantickým výtvorům s absolutní pozorností a propukalo v bouřlivý potlesk, během jednotlivých pasáží díla a opakovaně na jeho konci.“

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov o Beethovenovi říká: „Jeho genialita odpovídá míře jeho citů. Zveličuje všechno: bolest i štěstí z jejího překonávání. Nic není normální ani předvídatelné.“ 

Dovolíme si tedy předpovědět pouze to, že je na co se těšit.

Program

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 9 d moll, op. 125 

Účinkující

Miriam Kutrowatz soprán
Lucie Hilscherová alt
Norbert Ernst tenor
Alexander Grassauer bas

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

Semjon Byčkov dirigent
Česká filharmonie