Kabaret na vodě

O PŘEDSTAVENÍ

V roce 1937 se nad Evropou stahují mraky a známá, trochu už stárnoucí zpěvačka s vděčností přijímá nabídku na angažmá v Americe. Smlouva má jedinou podmínku – vystupovat musí začít okamžitě potom, co přistanou v New Yorku. Proto je potřeba program sestavit už cestou na lodi Aquitania… Doba sice není nijak veselá, ale o to víc je potřeba se bavit a smát, i když je všechno jaksi „na vodě“.

Tvůrci

Režie: Jan Jiráň
Dramaturgie: Pavla Nohýnková
Hudební úprava a nastudování: Miroslav Kořínek, Jan Jiráň, Dominik Renč, Jan Bradáč
Scéna: Ondřej Zicha
Kostýmy: Agáta Belak Molčanová
 

Obsazení

Dagmar Pecková j.h.
Martin Dejdar
Dominik Renč
Jan Bradáč
Jan Jiráň

Premiéra: 11. března 2026

OHLASY DIVÁKŮ:

Postřehy věrného diváka a obdivovatele Ypsilonky p. Vévody z Blanska:
„Protagonisté současné Ypsilonky spolu s celým souborem jsou zřetelně rozhodnuti důsledně kráčet ve stopách svého nezapomenutelného zakladatele, ředitele a ikony divadla prof. Jana Schmida a důsledně tak pokračovat v jeho specifickém odkazu. K tomuto stěžejnímu závěru jsem dospěl po zhlédnutí veřejné generálky nového představení Kabaret na vodě (úterý 10.3.t.r.). Trojjediný Jan Jiráň, jedna z ústředních tváří Ypsilonky, coby hlavní autor (zde s přispěním kolektivu), režisér a přesvědčivý v roli elegantního Otto Weisse v jedné osobě i jeho herečtí kolegové připravili divákovi skutečnou lahůdku v podobě zdařilé směsice nevtíravého, nepodbízivého, tedy inteligentního humoru (na rozdíl od často nuceného a „povinného“ na mnoha současných divadelních scénách) prostřednictvím vtipných a jiskřivých dialogů, tklivých, místy melancholických písňových melodií a působivých sólových partů, to vše umocněno zdařilými kostýmy a skromnou, léč výstižnou výpravou. Jako herecky oslnivé zjevení zazářila uznávaná mezzosopranistka paní Dagmar Pecková j.h., tentokrát však jako osobitá kabaretní zpěvačka Anna Weissová. Renomovaná sólistka prestižních operních scén zde dala naplno vyznít svému tak trochu překvapivému a dosud jakoby utajovanému komediálnímu talentu i širším výrazovým prostředkům skvělé herečky. Pro mne osobně je jednoznačnou dominantou představení brilantní Martin Dejdar jako pomocník topiče Gib Geschenk na virtuální lodi Aquitania. Ustřední autor inscenace a režisér Jan Jiráň patrně (vlastně spíš zcela zjevně) využil detailního poznání osobnosti svého dlouholetého kolegy a kamaráda, a ušil mu proto roli takříkajíc na tělo. A zřejmě dobře disponovaný psycholog a v nejlepším smyslu slova „universální“ herec Martin Dejdar se ji zhostil obdivuhodně, tedy beze zbytku a dokonale prostřednictvím své obdivuhodné schopnosti empatie, tedy bytostného vcítění se do všech extrémně různorodých poloh své role – od roztomilé, plaché a uťápnuté lidské nuly, přes expresivního a rozpustilého, pohříchu však trapného rádobybaviče, vypravěče dávno profláknutých anekdot, operního pěvce, barové zpěvačky, stepaře, koketní tanečnice až k emocionálně silně vypjaté, doslova dojemné chvíli, kdy židovský vyhnanec před válkou píše hluboko v podpalubí na lodním kufru dopis na rozloučenou své rodině. Martin Dejdar v Kabaretu na vodě zkrátka znovu přesvědčil, že patří mezi absolutní špičku současných českých herců. Učitel tance, Maděra z Divočelé země a jindy představitel hlavních rolí v desítkách českých filmů a inscenací však tentokrát bravurně rozehrál možná dosud nejširší možný rejstřík nuancí ztvárněné role. Přiznávám, že hlavně jeho přičiněním jsem většinu představení proslzel – místy smíchem, místy dojetím. Ostatně, skvěle jsem se zřejmě nebavil jenom já, jinak by přece plný sál Ypsilonky dlouho a opakovaně vestoje netleskal. Jak říkáme my na Moravě, klobók důle! A na úplný závěr: současná „poschmidovská“ Ypsilonko, tvůj guru Honza a jeho paní Jana by z tebe měli velkou radost…"