Carmen

O PŘEDSTAVAVENÍ

 Svoboda v lásce nebo smrt.

Útlá novela francouzského spisovatele Prospera Meriméea o donu Josém, který pro pošetilou vášeň k divoké cikánce dezertoval z vojny, stal se pašerákem a vrahem, posloužila jako základ jedné z nejslavnějších oper. Její autor, francouzský skladatel Georges Bizet, díky ní dosáhl světové proslulosti. Bizet ve Španělsku nikdy nebyl, ale miloval exotické motivy a atmosféra povídky ho strhla. V hudbě mistrně spojil španělské motivy s francouzským šarmem a dal tak světu opery hned několik nesmrtelných hitů. Carmen v režii Tomáše Pilaře se vrací blíže k původní povídce a rozkrývá další vrstvy jednotlivých charakterů – postavy zde jsou především lidé, kteří vyšli z naprosto rozdílných prostředí. Nejde tu jen o přelétavou a nespoutanou lásku Carmen, se kterou se žárlivý José nedokáže vyrovnat. Je to střet dvou světů – spořádaného, úhledného světa Josého a Micaëly svázaného dopředu danými pravidly, a světa cikánů a pašeráků žijících ze dne na den, bez zákonů a ovládaného okamžitými impulzy. Jejich světy se náhle protnou, ale tato rozdílnost způsobí napětí a střet, který vede až naprosté destrukci jich obou. Nikdo z nich tomu není schopen zabránit, protože ani jeden není ochoten nebo nemůže ustoupit.

Přes bohatou melodickou invenci a skvělou hudební charakteristiku postav i prostředí byla premiéra v pařížské Komické opeře přijata publikem krajně zdrženlivě a mnozí diváci přicházeli jen, aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav - do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel.Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti této opery na světových operních jevištích v mnoha jazycích a v mnoha úpravách, neboť jak první vydání hudebního nakladatelství Choudens, které zakoupilo od Bizeta vydavatelská práva již v lednu 1875, tak pozdější Guiraudova úprava s recitativy nezachytili mnohé změny provedené autorem v průběhu zkoušek opery.  Druhé polovině 20. století se objevilo kritické vydání obsahující obě verze opery a dnes se mnohé ze světových scén při nastudování tohoto skvostu francouzské operní literatury vrací k Bizetově původnímu zpracování.

1. jednání
Vojáci, kteří hlídají tabákovou továrnu v Seville, se zájmem pozorují lidské hemžení před strážnicí. Objeví se půvabná venkovská dívka Micaëla, jež hledá jednoho z nich – strážmistra dona José. Nastává střídání vojenské stráže. Z továrny vycházejí dělnice a mezi nimi krásná cikánka Carmen. Odmítá milostné nabídky ostatních mužů a vyzývavě hází květ donu Josému. Ten je zaujat její nespoutanou krásou, ale přichází Micaëla, která přináší vzkaz od jeho matky. Náhle se z továrny ozve křik. Carmen v hádce poranila jinou dělnici a má být odvedena do vězení. Zprvu neoblomný José jí nakonec pomůže k útěku, za což je sám zatčen.

 

2. jednání
Uběhly dva měsíce. Zábava v krčmě Lilase Pastii je v nejlepším. Carmen tančí a koketuje s poručíkem Zunigou. Přichází oslavovaný torero Escamillo, který z ní rovněž nemůže spustit oči. Ale Carmen všechny odmítá, dokonce nechce ani jít na výpravu se svými podloudnickými přáteli. Důvodem je don José, který má být ten den propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za to, že nechal Carmen utéci. José skutečně přichází a Carmen jej přemlouvá, aby opustil vojsko a odešel s ní do hor mezi pašeráky. Ten však odmítá, ale v tu chvíli se vrací Zuniga a žárlivý José se na něj vrhá. Boji zabrání pašeráci, Josému však nezbývá nic jiného než s nimi odejít.

 

3. jednání
Pašeráci odpočívají před další cestou ve svém úkrytu v horách. Nestálá Carmen se už nabažila Josého, který smutně vzpomíná na svou starou matku. Cikánky si věští budoucnost z karet, jež jim slibují lásku a bohatství, na Carmen však čeká jen znamení smrti. Přichází Micaëla. Dříve než stačí s Josém promluvit, objeví se Escamillo a hledá Carmen, aby ji mohl pozvat na nadcházející býčí zápasy. Tragickému konci souboje Escamilla a Josého v poslední chvíli zabrání Carmen. Pašeráci najdou skrývající se Micaëlu. Když řekne Josému, že jeho matka umírá, rozhodne se s ní odejít.

 

4. jednání
Celá Sevilla se chystá na býčí zápasy. Srdce Carmen teď patří jen oslavovanému Escamillovi, za kterým přišla na zápas. Její přítelkyně Mercédès a Frasquita ji varují, že zahlédly v davu dona Josého, ale Carmen se nechce skrývat a jde mu vstříc. José jí marně připomíná svou lásku a prosí, aby spolu odešli; vyzývavě se mu přiznává ke své nové lásce. Když chce odejít do arény, kde davy provolávají Escamillovi slávu, José ji probodne.

 

Opera je uváděna ve francouzském originále s českými a anglickými titulky. 

 

OBSAZENÍ A TVŮRCI

Carmen: Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Jolana Fogašová j. h., Anastasiya Martyniuk
Don José: Luciano Mastro j. h., Peter Berger j. h., Mickael Spadaccini - J.H.
Micaëla: Jana Šrejma Kačírková, Daniela Straková-Šedrlová
Escamillo: Roman Hoza, Svatopluk Sem j. h.,
Zuniga: David Nykl, Tomáš Šelc
Mercédés: Lenka Laurinčík Schallenberger j. h., Jitka Klečanská
Fransquita: Martina Mádlová, Andrea Široká
Le Remendado: Zoltán Korda, Petr Levíček
Le Dancaïre: Igor Loškár, Jakub Tolaš j. h.
Morales: Jiří Brückler j. h., Igor Loškár

Autor: Georges Bizet

Libreto: Henri Meilhac a Ludovic Halévy

Hudební nastudování: Ondrej Olos

Dirigent: Ondrej Olos

Dirigent: Robert Kružík

Režie: Tomáš Pilař