Smluvní vztahy - DERNIÉRA

O PŘEDSTAVENÍ

Mike Bartlett je považován za nejlepšího anglického dramatika současnosti. Dvě skvělé herečky nás zavedou do kanceláří světa velkého byznysu. Stejně jako úsměv v jejich tvářích se ale může i jejich příběh odehrát v kancelářích podniků, které důvěrně známe. Kdo už někdy absolvoval nějaké výběrové řízení, Smluvním vztahům jistě porozumí a bude se dobře bavit. Mike Bartlett nezapře anglický černý humor. Zdá se, že ten český si s ním opravdu nezadá.

OBSAZENÍ

Hrají: Dana Černá, Jana Stryková.

Brilantní text anglického autora uvádíme v rámci cyklu Rozhlasová hra na jevišti.

Hru Mika Bartletta Smluvní vztahy odvysílala v červnu roku 2013 stanice Vltava Českého rozhlasu a divadlo Viola ji uvádí v rámci svého cyklu Rozhlasová hra na jevišti (již dříve Adresát neznámý, Normální okruh).
Rozhlasovou hru britského dramatika uvedla poprvé stanice BBC a záhy se prosadila i na londýnském jevišti. Její autor v ní sice ve velké nadsázce, ale o to trefněji vystihl metody současných personalistů, kteří vědomě překračují soukromou sféru zaměstnanců a porušují jejich základní lidská práva.

Brit Mike Bartlett (narozen 1980) patří ve své vlasti mezi úspěšné a uznávané divadelníky a na svém autorském kontě má více než desítku her.
Bartlett absolvoval v oboru anglický jazyk a divadelní studia na universitě v Leedsu. Již ve svých pětadvaceti letech se jako dramatik představil na slavné londýnské scéně Old Vic. O rok později debutoval mladý autor v dramatickém programu BBC svoji hrou Not Talking, která se zabývala choulostivým tématem šikany v britské armádě v čase 2. světové války. Získal za ni hned dvě ceny: Tiniswood Award (za původní rozhlasovou hru) a Richard Imison ward (za rozhlasový debut).
Jeho úspěšná kariéra dramatika se dále rozvíjí — pro anglická jeviště napsal hru My Child (2007), Cock (2009), Earthquakes in London (2010) nebo Chariots of Fire (2012). V roce 2010 získal cenu Laurence Oliviera.
Hru Smluvní vztahy (originální název Love Contract) pro BBC v roce 2007 a po velkém ohlasu ji o rok později zadaptoval pro jeviště, konkrétně pro Royal Court Theatre, pod názvem Contractions.

Smluvní vztahy se zabývají aktuálním společenským tématem: Nakolik vás váš zaměstnavatel vlastní? Kam až smí zasáhnout jeho přirozený zájem o zaměstnance? Co všechno o vašem soukromí smí a může vědět?
Kdo už někdy absolvoval výběrové řízení nebo schůzku s personalistou ten Bartlettově hře jistě porozumí a bude se u ní dobře bavit. Podobná situace může jednou, zvlášť v době ekonomické krize, potkat téměř každého.

„Bartlettova hra Smluvní vztahy je smělou padesátiminutovou zkratkou, v níž autor ostrým střihem a s notnou dávkou černého humoru podává příběh, který v mnoha variacích prožívá denně mnoho lidí. Tématem jsou pracovní vztahy, konkrétně vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Hra se odehrává ve dvanácti scénách a pouze se dvěma protagonisty. Jsou jimi mladá zaměstnankyně Emma a bezejmenná nadřízená manažerka. Scény budované jako běžné pracovní rozhovory se záhy vyvinou v metaforický obraz manipulativního chování velkých korporací vůči zaměstnancům, které v některých detailech prolamuje oblast privátního a pracovně-smluvní vztahy proměňují na nezdravou situaci, v níž si zaměstnanec z obav z možné ztráty existenční jistoty nechá ledacos líbit. Bartlett tyto manipulace stupňuje a rozehrává ad absurdum a poukazuje na chyby v systému dnešní globalizované ekonomiky, v níž se často zapomíná na nejvyšší cnost kapitalismu a demokracie, jíž je důraz na svobodu a rozvoj individuality”. Hynek Pekárek

Viola je pro mne ostrovem nekomerčních textů, možnost potkat se se zajímavými kolegy, ale hlavně publikem, které umí ocenit i náročnější dramaturgii. Hra Smluvní vztahy je černou komedií, která pro mne splňuje všechna tato kritéria. Věřím, že zejména svým neotřelým humorem a aktuální tématikou si najde svého diváka. Jana Stryková

Po prvním přečtení mi ta hra přišla hodně nadsazená, skoro až vyšinutá. A je dobré si uvědomit kolik lidí vlastně musí existovat v podobně vyšinutých “smluvních vztazích”. Díky Lídě Engelové za tuto krásnou roli, která je mým naprostým protikladem. S o to větší chutí ji hraju, ale rozhodně bych ji nechtěla žít. Dana Černá

Rozhlas dává možnost vyzvat k práci herce, se kterými se režisér v divadle nepotká. Někdy se v divadle nepotkají ani ti vyzvaní herci. A když se navíc v rozhlase sejdeme nad hrou, která je pro všechny zážitkem už při čtení, je to nádherné. Danu Černou znám léta z jeviště Činoherního klubu, ale především díky řadě skvěle ztvárněných rolí v rozhlase. Přesto jsme se při práci nikdy nesetkaly. S Janou Strykovou spolupracuji v divadle i na mikrofonu léta. Nicméně v kombinaci s Danou Černou máme všechny premiéru. Doufám, že Smluvní vztahy vás zaujmou tak, jak zaujaly nás i rozhlasové posluchače. Lída Engelová