Plameny (Flammen)

O PŘEDSTAVENÍ

Nesmrtelnost jako trest? Don Juan tentokrát v roli Ahasvera.

Donjuanovský příběh, notoricky známý díky geniálnímu zpracování W. A. Mozartem, je v opeře Erwina Schulhoffa zpracován jinak: Don Juan je za své hříchy potrestán tím, že nemůže zemřít; místo vysvobození v smrti jej čeká věčné utrpení. Tento moderní „Don Juan ve fraku“, přesycený všemi požitky a radostmi života, usilovně hledá duši – ale nalézá pokaždé smyslnost a rozkoš. Když ho odmítne i poslední milenka – ženou symbolizovaná Smrt – chce se zabít, ale marně, žije dál …

V multinárodnostní a multikulturní Praze prvních desetiletí 20. století docházelo nejednou k oboustranně inspirativní spolupráci českých a německých umělců. Tak se prostřednictvím německého spisovatele a překladatele Maxe Broda dozvěděl další německý pražský rodák, skladatel Erwin Schulhoff, o operním libretu českého literáta Karla Josefa Beneše. K. J. Beneše mezinárodní úspěch jako autora psychologických románů Uloupený život a Kouzelný dům, několikrát zfilmovaných doma i v zahraničí, teprve čekal, nicméně jeho netradiční pojetí známého příběhu Dona Juana Schulhoffa velmi zaujalo. Schulhoff byl v té době ovlivněn pozdním impresionismem a expresionismem, okouzlen byl ale také tak jako mnozí jiní autoři jazzem a rád se pouštěl do experimentování. To vše se promítlo i do jeho jediné opery Plameny (doplňme: plameny lásky a smrti) na rozhraní opery, pantomimy a symfonické básně, která zazněla v premiéře 27. 1. 1932 v Brně a pak na celá desetiletí zmizela v propadlišti operních dějin. Další provedení v německém překladu Maxe Broda a v částečně pozměněném hudebním znění pod názvem Flammen se uskutečnilo až 16. 4. 1994 koncertně v Berlíně a v této podobě také opera vyšla tiskem v nakladatelství Schott. Ve Státní opeře budou Plameny uvedeny v původní podobě, tedy s českým textem K. J. Beneše.

V době vzniku opery Plameny její tvůrci netušili, že je čeká podobný životní osud: Beneš byl pro svou účast v protinacistickém odboji odsouzen k trestu smrti, který byl posléze změněn na vězení (1941–1945), Schulhoff se konce války nedožil; jako „nežádoucí“ (židovský) umělec byl deportován do koncentračního tábora Wülzburg v Bavorsku, kde 18. 8. 1942 zemřel na tuberkulózu.

Představení je nastudováno v češtině.

OBSAZENÍ A TVŮRCI

Don Juan - Denys Pivnickij
La Morte - Tone Kummervold
Žena / Donna Anna / Řeholnice - Victoria Korosunova
Markétka - Tamara Morozová
Komtur - Jan Hnyk
Harlekýn - Michal Marhold
Pulcinella - Vít Šantora
Pantalon - Jaroslav Patočka

a další.

Dirigent: Jiří Rožeň
Smrt: Tone Kummervold
Žena/Donna Anna: Svetlana Sozdateleva
Markétka: Lucie Hájková
Harlekýn: Ivo Hrachovec
Pantalone: Pavel Švingr
Stíny: Jana Sibera, Stanislava Jirků, Marie Fajtová, Yukiko Kinjo, Veronika Hajnová, Kateřina Jalovcová

Režie a scéna: Calixto Bieito
Kostýmy: Eva Butzkies
Sbormistr: Adolf Melichar
Dramaturgie: Jitka Slavíková

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery