Lenka Filipová - koncert v Mahenově divadle

O KONCERTU LENKY FILIPOVÉ

Lásku ke svému hlavnímu nástroji zdědila po mamince, která byla učitelkou hudební výchovy a po jejím bratrovi Vláďovi, který na kytaru hrál a Lence byl prvním domacím učitelem. Následovala LŠU u profesora Eduarda Šidly a poté se rozhodla pro studium kytary na pražské konzervatoři, kterou úspěšně absolvovala u profesora Milana Zelenky. Lákal ji také svět poezie, a tak prostřednictvím šansonů neváhala interpretovat básně Vítězslava Nezvala. S jejich zhudebněním jí pomáhal kytarový virtuóz a kamarád Štěpán Rak.

První úspěchy a nabídky se dostavily velmi brzy. Už jako šestnáctiletá vyrazila s Brněnským hudebním souborem lidových nástrojů na turné po USA a Kanadě. Výčet jejích aktivit v této době byl už nesmírně bohatý. Již během studia se intenzivně věnovala zpívání a skládání písniček, vystupování v několika pořadech studia Viola, hostování v hudebních programech rádií, moderování v televizi a účinkování v divadle Semafor. Zde přišla i nabídka na hostování v koncertních pořadech Karla Gotta.

Studium dále pokračovalo v oboru klasická kytara pod vedením známého uruguayského profesora Oscara Cacerese na prestižní Mezinárodní hudební akademii v Paříži, ve městě, které ji hudebně velmi inspirovalo. Zde vedle klasické kytary pronikla i do místního tvůrčího písničkového podhoubí, na doporučení Hany Hegerové, dosáhla na kontakty mimo jiné i v pařížské Olympii a získala kontrakt s přední evropskou vydavatelskou společností CBS. Zde natočila několik písní a vystupovala v tamních hudebních klubech, médiích atp.

Přelomovým se pro Filipovou stalo setkání s francouzským písničkářem Francisem Cabrelem (toho času právě pod CBS). Píseň Zamilovaná, kterou Cabrel složil a česky ji otextoval Zdeněk Rytíř, nahrála 13. listopadu 1980 a dodnes platí za její největší hit. „Setkala jsem se s Francisem, skamarádili jsme se, a pak jsem slyšela u našeho společného producenta nesmíchané demo nahrávky pro jeho druhé album, a právě tahle píseň mě z celého alba nejvíc oslovila. Tak jsem Francise poprosila, jestli by mi ji věnoval, že bych si ji nechala otextovat česky.“ Brzy se tato nahrávka stala velmi populární u nás i ve Francii.

Po návratu z Francie přijala nabídku vystupovat v pořadu Hany Zagorové s Orchestrem Karla Vágnera. Od raného mládí však měla blízko k pěveckému kolegovi Karlu Zichovi, který ji coby studentku konzervatoře pozval na pódia, aby hostovala na koncertech skupiny Spirituál kvintet. Po skončení hostování u Hany Zagorové, vystupovala právě se skupinou Flop Karla Zicha.

Když v roce 2008 C. Dion koncertovala v pražské O2 areně, byla Filipová z mnoha adeptů vybrána právě Celine, aby vystoupila jako její předskokanka. V zákulisí, když se obě zpěvačky potkaly, měla Lenka možnost jí konečně vysvětlit příběh, jak se vše vlastně tehdy událo „Ptala se mě – tak to vám vděčím za kariéru?“ směje se dnes zpěvačka, která se nakonec i bez účasti v soutěži zapsala do povědomí zahraničního publika. Koncertovala v řadě zemí po celém světě, mimo Evropy zavítala i do Japonska, USA, Kanady nebo Austrálie. Na kytarovém festivalu v Nizozemských Antilách dokonce získala vysoce ceněnou Grand Prix.

Kromě své písničkářské kariéry nezanedbává ani klasickou kytaru. Vždyť právě její podmanivý tón jí k hudbě přivedl. V roce 1990 vydala první klasické album s názvem Concertino věnované kytarovým autorům různých staletí. Obsahovalo původní kytarovou tvorbu i odkazy na Vivaldiho, Bacha, Dowlanda, klasika španělské kytary Tárregu až po soudobého skladatele Milana Tesaře. Projekt se později dočkal dalších dvou pokračování a dodnes ho Filipová oživuje na pódiích. „Krásu klasické kytary chci publiku pořád ukazovat, někdy mám pocit, že je koncert až osvětová činnost. Málokdo ví, jak specifická každá kytara je,“ upozorňuje žena, která v průběhu kariéry přidala do svého nástrojového repertoáru i folkovou a elektrickou kytaru.

Ani v devadesátých letech její popularita neklesala. Pravidelně se umisťovala v první desítce ankety Český slavík.

Za své album Svět se zbláznil obdržela cenu od Akademie populární hudby. Svou na dlouhou dobu poslední studiovou desku Tisíc způsobů, jak zabít lásku vydala v roce 2003. Poté se věnovala především koncertování, na trhu se objevilo také několik jejích kompilací s největšími hity.

Z koncertu na Masarykově náměstí v Praze vyšel v roce 2013 záznam na CD a DVD nazvaný Concertino Live.

Již na něm je vidět, že Filipová do svého repertoáru začala v návaznosti na setkání s britským virtuosem ve hře na keltskou harfu Seanem Barrym zařazovat i vybrané keltské balady. A protože se u diváků setkávaly s kladným přijetím, zrodila se myšlenka na samostatné album.

„Původně měly keltské písně vyjít už o něco dříve, ale z různých důvodů se nahrávání stále odkládalo,“ vysvětluje zpěvačka a kytaristka, proč nakonec album Oppidum nahrála a vydala až v roce 2018. S harmonickými keltskými baladami se zároveň po složitém životním období vrátila na pódia. „Pochopila jsem, že se musím radovat ze života, a především vždy zůstat sama sebou,“ dodává s nadhledem umělkyně, která výhledově chystá další album autorských písní s českými texty a také pokračování úspěšného projektu Concertino.