Trhni si, otče!

O INSCENACI 

Mít dospívajícího potomka není jen tak. Zvláště když jeho záliba v nočním životě překročí únosnou míru. Zoufalému otci tak nezbývá než zavolat na pomoc sestru a zkusit svého syna zachránit. Jak? Léčba šokem snad zabere... Bláznivá komedie, kterou světoznámý dramatik napsal přímo pro Divadlo Ungelt!

Quilter se prý ve své hře podle kritiků „trefil do černého“ a předvedl „mimořádný výkon, neboť těžké napínavé téma uchopil s  odzbrojující dávkou humoru.“ Režisér Steven Dexter spolu s Quilterem celou hru zasadil do devadesátých let, kdy byla v Londýně na vzestupu tzv. rave kultura. Rave (v překladu též šílet, bouřit) je britské undergroundové hnutí, které se později začalo používat spíš k označení specifického hudebního stylu určeného pro celonoční taneční „parties“. Veleknězi této komunity byli a jsou DJové, kteří ve svých kreacích kombinují house, techno či hip-hop, a na jejichž hardcorové hlasité rytmy nejde tančit celou noc bez podpůrných prostředků, tzv. „tanečních drog“. Mezi takovými návykovými látkami kraluje především 3,4-metylendioxymetamfetamin čili extáze. MDMA je čtvrtá nejoblíbenější droga na světě (1. alkohol, 2. marihuana a 3. tabák) a vyvolává „změny v náladě, sociální interakci (spojené s pocitem vzájemné blízkosti s druhými) a změny ve vnímání, které jsou spojeny s pocitem lepší schopnosti vhledu.

Jason není feťák z ulice, kterého si většina lidí při slově narkoman představí. Je to normální dospívající kluk, který se rozhodl utíkat ze světa, ve kterém žije, protože neví, jak jinak s ním naložit. Stejně je na tom ale Trevor a Angela. Instantní štěstí způsobené drogou je tak jeden z quilterovských iluzorních světů, z něhož se člověk proti své vůli opakovaně vrací zpět, aby se tam pak zas pokoušel další dávkou vrátit. Toto cestování většinou odkouká od rodičů. Model rodinné nemoci, kdy každý má svůj milovaný jed a předává ho z generace na generaci, se Quilter snaží popsat a následně rozbořit. Během toho podává sobě, divákům i  aktérům účinný utišující lék – smích. Díky němu je možné nahlédnout, že štěstí neexistuje samo o sobě, ale je to něco, na čem je třeba pracovat, o co je třeba usilovat; jen tak přestane být cesta do alternativních světů nutná.

"Od úspěšné premiéry inscenace 4000 dnů, udržujeme s proslulým světovým dramatikem Peterem Quilterem stálý kontakt. Kdykoli napíše nový text, okamžitě nám ho posílá a my ho s chutí čteme. Stejně tak tomu bylo i se hrou Trhni si, otče!. Námět nás sice nadchnul, leč museli jsme autorovi odpovědět, že se na jeviště Ungeltu opravdu šest herců nevleze. Zanedlouho se nám v mailové schránce objevila nová verze hry (tentokrát pro tři herce) s poznámkou, že ji přímo pro Ungelt přepracoval. A to vskutku nešlo odmítnout… Závěr sezóny tak v Ungeltu oslavíme světovou premiérou zbrusu nového textu Petera Quiltera – je nám ctí!" Pavel Ondruch

OBSAZENÍ

Trevor: Petr Stach
Angela: Bára Štěpánová
Jason: Vincent Navrátil

RECENZE

"Trochu mátožný, neurčitý, lehce introvertní a jakoby bezbarvý Petr Stach přesně splňuje představu otce, který se snaží pomoci synovi a neumí vyřešit své vlastní problémy, jež si vlastně ani nechce připustit. Jeho do sebe stažený výraz skvěle kontrastuje s excentrickou Angelou Báry Štěpánové, která svou neustávající energií ovládá celou scénu. Způsob, jakým do dialogů přesně usazuje trefné repliky, je mimořádný, přičemž její eruptivní komika nepostrádá striktní disciplinovanost a při vší vědomé vnějškovosti působí zcela autenticky. Proto zahraje proměnu, kdy se odhalí Angelina závislost, nesentimentálně, přitom drásavě a naprosto uvěřitelně v duchu celé postavy." z kritiky Jany Paterové (Divadelní noviny)